Průšvihem dnešní doby je, že naše mozky leniví

Aneta Benešová se ptala Evy Fruhwirtové v podcastu Stačí málo.

Jak poznáme, že má někdo dobře vytrénovaný mozek?

Dobře vytrénovaný mozek se pozná tak, že kreativně zvládne různě těžkou situaci. Lépe zvládá emocionální otřesy a dokáže opravdu bravurně vybruslit z něčeho i třeba nečekaného. Vytrénovaný mozek poznáme i podle toho, na co se dokáže soustředit a jestli dokáže oddělit rozptýlení. Ono to velmi úzce souvisí s tím, jak člověk zvládá svoji pracovní vytíženost, ale také to, jak je i spokojený ve svém osobním životě. To všechno je o vytrénovaném mozku.

Naznačila jste soustředění. Různé průzkumy, které se zaměřují i na nejmladší dospělé, ukazují, že se dokáží soustředit 8 až 12 sekund. Je to číslo, které je alarmující, špatné, průměrné?

Stačí se podívat třeba na délku reklam, na délku rozhlasových reportáží, dokonce i na nově natočené filmy, kde jsou rychlé střihy. Ono se nám všechno zkracuje. Podívejme se na videa na Tiktoku, na Instagramu. To jsou všechno rychlé záběry. My ten mozek učíme, aby se soustředil na krátkou dobu. Takže ta čísla 8 až 12 sekund odpovídají tomu, v jakém světě žijeme. Jestli je to špatně, nebo dobře, za mě, pokud se potřebujeme soustředit pro nějakou práci delší dobu, tak je to samozřejmě hodně málo.

Aktuálně se setkávám se studenty na středních školách, oni mi říkají, hele, já se prostě nevydržím dívat na Netflixu na ten film celou dobu. A já se ptám, proč? To je dlouhý, to je nuda, na tom TikToku jsou ta videa rychlejší, takže i tady máme vlastně důkaz toho, že tím trendem je opravdu to zkracování. A samozřejmě se to odráží v našem soustředění.

Když máme 15vteřinové video, na který ten mozek nějakým způsobem navykáme, proč se to tomu mozku líbí? 

Máme z toho potěšení. Mít potěšení z něčeho je v pořádku. Průšvih je v tom, že to potěšení získáváme z digitálního prostředí a náš mozek se učí ve vzorcích jako stroj. My se od malička setkáváme s krátkými úseky různých pohádek, videí, můžeme se bavit o sociálních sítích a pak se můžeme i podívat na to, jak čteme třeba různé zpravodajské články. Jestli je čteme do hloubky, anebo je takzvaně jako skenujeme, takže to všechno se nám tam propisuje. Ona ta touha a to hledání potěšení na sociálních sítích a v digitálních médiích je vlastně přirozená, ale není úplně ideální pro náš zdravý životní styl.

Jsou to digitální technologie, které bychom označili za hlavní viníky nízké schopnosti koncentrace nebo krátké koncentrace?

Stoprocentně na to mají vliv, ale je to i způsobený tím, že na nás po celý den míří, skoro útočí vysoké množství informací. Stačí se podívat třeba do mateřské či základní školy na to, jak mají vybavenou třídu. Všude plakáty, různé infografiky, vyjmenovaná slova, něco z přírodovědy a ten malý človíček to kouká po těch stěnách. A my ho vlastně učíme, my ho jakoby rozptylujeme. Takže třeba mě se moc líbí ten současný trend vybavení nových mateřských školek, kde jsou hračky uklizené v policích. To dítě si potom vytáhne jen tu hračku, se kterou si chce hrát. Je to krásné, čisté, příjemné prostředí, ale není rušivé. Takže nemohu tu hanit jenom digitální média nebo sociální sítě, ale je to i to prostředí, ve kterém se my nacházíme.

Já jsem třeba člověk, který žije v kalendáři. Mám dokonce kalendář i pro osobní život. Zajímalo by mě, jestli mi programy pro kalendář pomáhají trénovat mozek, nebo to naopak dělám horší?

Já jsem o tom hodně přemýšlela, protože se pohybuju ve světě, kde lidé tyto kalendáře využívají. Já jsem teda trošku ohrožený druh – používám papírový kalendář, ale přiměli mě používat i ten digitální, aby viděli, jak plánovat schůzky a různě si to sdílet. K tomu mám praktický pohled. Pokud chceme věci stíhat, dobře si plánovat, dodržovat režim, což má náš mozek rád, tak je to ok. Pak se ale stává, že nám někdo do toho kalendáře cokoliv hodí. Když se zeptáte, hele, co děláš příští týden, ten člověk neví, protože není vládcem svého kalendáře. Tak to už je potom o nějakém rozdělení nebo nastavení své organizace práce. Ale jinak, co se týče souvislosti s mozkem, pokud nám to ulehčí nebo vytvoří prostor na to řešit jiné důležité věci, tak používejme ty kalendáře digitální dál.

A co jiné technologie? Bavila jsem se nedávno se studenty o tom, jak používají umělou inteligenci a mě to přijde jako dobrý nástroj. Když člověk potřebuje dát dohromady třeba osnovu, ale zároveň jsem se pak zamyslela, kam se ztratí proces kreativního vymýšlení?

Mě vždycky zaráží to, že máme spoustu úžasných nástrojů – GPS, různé nástroje na ulehčení práce, organizace času, umělá inteligence dokáže spoustu věcí připravit za nás a člověk by řekl, aha, tak já budu mít teda víc času, protože mi to ušetří čas. Ale ono to tak není. Pořád prostě nestíháme. Pokud máme různé digitální nástroje a pomůcky, tak je používejme k tomu, aby ta práce byla efektivní. Stejně dojdeme k tomu, že i když třeba zadáváte nějaký prompt do umělé inteligence, tak to musíte dobře naformulovat. Bez těch základů to stejně nepůjde. Takže stejně tam potřebujeme používat tu naši kreativitu.

Jenže průšvih je v tom, že nám leniví mozek. Klasický příklad – proč si věci zapisovat, když si je můžu nahrát na diktafon, proč se kouknu do mapy, kam pojedu nebo jaká bude trasa, když si to naťukám do té GPS? Já samozřejmě GPS používám taky, ale zároveň se podívám aspoň na mapu, abych měla přehled. Mám kolegyni, která, když řekneme, že jedeme do Kopřivnice a vyjeli bychom na Plzeň, tak řekne jo, v pohodě. Takže ano, používejme digitální nástroje a technologie, ale nenechme se jimi ovládnout. Technologie jsou pro nás, ne my pro ty technologie.

Když se vrátím k těm dětem, protože tam to všechno začíná, kdybych se narodila teď, nebo kdyby se mi narodilo dítě, tak mám spoustu kamarádek, které se na to dívají – pojďme se tvářit, že technologie nejsou. Nicméně to dítě se k nim dostane. Máte nějaké doporučení, nebo váš pohled na to, jak ty technologie jim představovat? 

To je velmi důležitá otázka, kterou si kladou všichni rodiče nebo všichni, kteří pracují s dětmi. Já moc ráda používám příklad mé kolegyně, která se pohybuje v oblasti sociálních sítí, školí je, rozumí jim a má syna. A ona říká, že daleko lepší je ho naučit plavat než ten bazén zakazovat. To znamená, ano, ty děti před technologiemi neschováme. Vždyť dneska už dvouleté dítě velmi dobře kamarádí s tabletem, pozná ikonky Youtube a dalších aplikací. Ony se do toho světa narodili. Na nás dospělých je jim dát nějakou míru. Naučit je pracovat a trávit čas tak, aby se ten čas rozdělil a byl tam prostor i na další aktivity. Ale tady si musím trošku do nás dospělých rýpnout. Říkala jedna naše známá, že si uvědomila, že ráno vstávám, sáhnu po telefonu, projedu si sítě, email, a to dítě to vidí. Takže pokud chceme ty děti naučit s technologiemi žít v rozumném v rozumném souladu, musíme jít příkladem...

Pusťte si celý díl a zaposlouchejte se do profesionálních rad, která mozkohračka je nejlepší, jak si hýčkat svůj mozek a proč si zkusit naordinovat detoxikace technologiemi. Eva Fruhwirtová o tom mluví v podcastu Stačí málo.